TAYOR SWIFT – IVY
V tomto článku se spolu podíváme na písničku ivy od jedné velmi neznámé zpěvačky a písničkářky Taylor Swift. Už jsi o ní slyšel? Nedivím se, pokud ne, je to trochu taková undergroundová umělkyně (pro všechny, kdo nechápou, že je to sarkasmus – to je sarkasmus, prosím pěkně).
Hodně lidí si myslí, že Taylor je pop zpěvačka a její písničky nemají hloubku, ale opak je pravdou. Umí opravdu krásně pracovat s metaforami, obrazy, skrytými významy a její texty jsou plné literarních nástrojů, kvůli kterým v nich můžeme najít dvojí významy, hloubku a je opravdu zajímavé je analyzovat.
Rozhodla jsem se využít svůj krásný, v šuplíku schovaný magisterský diplom z anglofonní literatury a kultury, abych oprášila své esejové a analytické dovednosti a ukázala ti, že někdy je fajn se podívat i na text a často je v tom mnohem více, než se na povrchu zdá.
Navíc je tento text plný pokročilé slovní zásoby…takže třeba se ti písnička taky zalíbí a naučíš se díky tomu nová slovíčka.
Poslechni si ji tady:
PŘEKLAD A ROZBOR
první sloka (first verse)
How’s one to know?I’d meet you where the spirit meets the bonesIn a faith forgotten landIn from the snowYour touch brought forth an incandescent glowTarnished but so grand
Jak to má člověk vědět?
Potkávala bych tě tam, kde duše potkávají kosti
V zemi vírou zapomenuté
Zevnitř od sněhu
Tvůj dotek ve mně vzbudil žhnoucí záři
Pošramocenou, ale tak velkolepou
Celý tento text je napsaný z pohledu fiktivní ženy. V úvodní pasáži mluví o začátku něčeho nového – něco, co nečekala, že ještě přijde („How’s one to know?“ – Jak to může člověk tušit?).
Můžeme tady vidět hodně mentálních obrazů, které mají jak doslovnou, tak i metaforickou váhu.
„Where the spirit meets the bones“ znamená v překladu do češtiny „kde duše potkávají kosti“, což doslova znamená „hřbitov“.
Znamená to tedy, že se zde daná žena v písničce potkává s někým na hřbitově – nejspíš proto, aby je nikdo neviděl, protože je to „in a faith forgotten land“ – země vírou zapomenutá – místo, kde lidé normálně nechodí, a proto tam budou v bezpečí před odsouzením ostatních, jelikož dělají něco nemorálního.
Zároveň je ale toto místo mezi duší a kostí také něco mezi fyzickým a duchovním světem – něco uvnitř samotných nás – to je to místo, kde uchováváme lidi, které milujeme. Tam ho potkává, protože je to někdo, ke komu nejspíš chová silné city.
„In from the snow“ – opět má dvojí význam. Doslova to, že je zima jako roční období – a celý hřbitov je zasněžený, ale také metaforicky, protože tato žena je ze svého aktuálního vztahu se svým mužem ochladlá a znecitlivělá.
Pak ale přijde někdo nový, její milenec, kterého přímo oslovuje v tomto textu, zpívá to pro něj, a říká, že on v ní zase probudil city – tu záři, která časem už je pošramocená, poškozená (kvůli toho, že teď tak dlouho žila v „zimě“), ale pořád je velkolepá a může zářit velmi jasně.
And the old widow goes to the stone every day
But I don’t, I just sit here and wait
Grieving for the living
A ta stará vdova chodí ke kameni každý den
Ale já ne, jen tady sedím a čekám
Truchlím pro ty živé
Tady opět vidíme obraz hřbitova, kde nějaká vdova (a celkově, když to vezmeme jako synekdochu, je to pro zobrazení všech lidí, kteří pravidelně hřbitov navštěvují) chodí truchlit na hrob svého zesnulého manžela každý den, ale žena zpívající písničku tam nechodí truchlit, ona tam chodí čekat na to, až se zase potká se svým milým, mezitím, co truchlí pro ztrátu svého aktuálního vztahu, který ještě „žije“. Nebo možná truchlí za fakt, že ten vztah ještě stále trvá, i když ona už v něm pokračovat netouží.
refrén (chorus)
Oh, goddamn
My pain fits in the palm of your freezing hand
Taking mine, but it’s been promised to another
Oh, I can’t
Stop you putting roots in my dreamland
My house of stone, your ivy grows
And now I’m covered in you
Oh zatraceně
Moje bolest přesně sedí do dlaně tvé ledové ruky
Jež bere tu mou, ale ta byla slíbena jinému
Oh, já nemůžu
Tě zastavit od pokládání kořenů do mé říše snů
Můj dům z kamene, tvůj břečťan roste
A teď jsem tebou celý pokrytá
Hlavní část textu – refrén (který se pak několikrát opakuje) vyjadřuje takový ten povzdych, který máš, když se poddáváš něčemu, čemu bys měl odolat. Ale je to až příliš dobré, aby to člověk zvládnul.
Protože ten její milý přesně ví, co má říct, co má udělat, a jak ji má držet, aby zapomněla na své strasti a bolest. Zároveň opět obraz ledové ruky nám připomíná to, že je to uprostřed zimy.
Její milý ji vezme za ruku, ale ta její ruka je „slíbená jinému“, což znamená, že ona je zasnoubená s někým jiným.
Zároveň část „I can’t“ má dva významy. Jeden vyjadřuje to, co nejspíš říkala milenci, když ji takto za ruku držel – „nemůžu“. Nemůže, protože ví, že je to něco nemorálního (a proto to zpívá i tak odděleně a pozastaví se). Ale poté se toto „nemůžu“ překlene do dalšího verše, kde toto „nemůžu“ dostane nový význam, protože nejen, že ona „nemůže“ dělat, co dělá (přitom, co to dělá), ale dělá to, protože nemůže zastavit toho druhého, aby v ní vzbuzoval ty pocity.
Zde „ivy“ = „břečťan“ je metafora pro city, které ona pro něj chová. City, jejiž kořeny on zasadil do její „říše snů“. Do místa, kde uchovává to, co vždycky chtěla a všechno, o čem vždycky snila (její vlastní svět fantazie), ale také to vyjadřuje nejspíš to, že o něm v noci sní a vrací se jí tyto myšlenky v noci.
Její chladná duše je zde reprezentována domem z kamene (kámen vždycky reprezentuje něco tvrdého, pevného, bezcitného, neproniknutelného), který ale celý proroste břečťanem a pak najednou přijde uvědomění, že už ty city k milému jsou úplně všude, jako břečťan na domě.
Z mého pohledu je břečťan úplně skvělá metafora pro pocity, které jsou možná nechtěné, ale vlastně se jim nemůžeš ubránit. Když si vzpomenu na obraz domu, na který sedl břečťan, často se to úplně vymkne kontrole (pokud to není dobře kontrolované, což asi v tomto případě zrovna moc nebude) a kámen domu ani nejde vidět pod všemi těmi zelenými listy a úpony rostliny.
druhá sloka (second verse)
I wish to know
The fatal flaw that makes you long to be
Magnificently cursed
He’s in the room
Your opal eyes are all I wish to see
He wants what’s only yours
Přeju si znát
Tu osudnou chybu, která tě nutí toužit po tom být
Skvostně prokletou
On je v místnosti
Tvé opálové oči jsou vše, co si přeju vidět
On chce to, co je jen tvé
Tady si ta žena sama sobě říká: „Proč jsem taková, jaká jsem? Proč musím dělat tyto věci, které mě potom mučí a proklínají?“. Taky opět tu máme ten kontrast pozitivního přídavného jména „magnificently“ s negativním „cursed“ (protože být prokletý nikdy není dobrá zpráva) – což zvučně (je to ve stejné sonické části) a i významově odkazuje zpět na první sloku, kde říká, že je to „tarnished but so grand“ – opět, něco negativního – tarnished (poškozený), ale zároveň pozitivního – so grand (tak grandiozního).
V dalším verši se vracíme do prázdné přítomnosti, kdy ona sedí ve svém domě s manželem, ale přitom myslí jen na svého milence, na jeho opálové oči.
Tady je celkem zajímavá volba slova „opálové“. Nevěděla jsem, co to znamená, jestli to odkazuje na barvu nebo něco jiného. Dle diskuzí to může vyjadřovat různé věci:
- opál je kámen, který je uvnitř barevný, mění barvy, je takový zářivý. Takže to mohou být oči, které jsou tak hluboké, plné citů a krásné
- opál je také kámen, který mění své barvy a podobu na základě toho, z jakého úhlu se na něj podíváš, což může být také známka neupřímnosti – že někdy je ten milý nějaký a poté zase jiný – někdy hluboce milující a někdy chladný (jako jeho chladná ruka)
Ale je těžké říct, jak to tady bylo myšleno. Každopádně v posledním verši máme potvrzení, že její manžel/ snoubenec ji stále miluje a přeje si, aby mu dala jeho srdce, ale ona nemůže, protože už ho dala někomu jinému.
bridge
Clover blooms in the fields
Spring breaks loose, the time is near
What would he do if he found us out?
Crescent moon, coast is clear
Spring breaks loose, but so does fear
He’s gonna burn this house to the ground
How’s one to know?
I’d live and die for moments that we stole
On begged and borrowed time
So tell me to run
Or dare to sit and watch what we’ll become
And drink my husband’s wine
Jetel kvete na polích
Jaro se osvobozuje, ten čas se blíží
Co by udělal, kdyby to o nás zjistil?
Srpek měsíce, pobřeží je čisté
Jaro se osvobozuje, ale stejně tak i strach
Spálí tento dům do základů.
Jak to má člověk vědět?
Žila bych a umřela pro chvíle, které jsme ukradli
Na vyprošeném a vypůjčeném čase
Tak mi řekni, ať běžím
Nebo se odvážím si sednout a sledovat, co se z nás stalo
A pít manželovo víno
Tady přichází nové roční období – jaro.
„Spring breaks loose, the time is near“ vykresluje, jak všechno kvete kolem a přichází čas. Čeho přichází čas, je otázka. Možná přicházi svatba s jejím snoubencem anebo přichází konec této milostné aféry.
Co by ten snoubenec udělal, kdyby na toto všechno přišel? Pokud to posloucháš, slyšíš, jak Taylor trochu zvedne hlas ve strachu – protože s jarem přichází i strach o to, jak se to bude celé vyvíjet.
Protože pokud to její snoubenec zjistí, spalí ten dům – její kamenný dům pokrytý břečťanem. Těžko říct, jestli je tím myšleno jen to, že by prostě zatrhnul tu aféru anebo by je oba zabil.
Potom se sonicky zase vracíme na začátek, do slok, ale tentokrát je příběh už jiný.
Ta žena přichází k uvědomění, že to vždycky bylo určeno k zániku, protože to byl jen vypůjčený a vyprošený čas. Zároveň to ale pro ni znamenalo tak moc, že by ji stačilo, kdyby její milý řekl, aby spolu utekli – sbalila by si kufry a šla by.
Ve stejném dechu, ale vyjadřuje, že neví, jestli ten její milý se k tomu má anebo jen zůstane sedět a bude se dívat, jak se ona vdá a bude „pít manželovo víno“. To může symbolizovat celkově žít život pod jeho pravidly a velením anebo také mít jeho děti.
bridge II
So yeah, it’s a fire
It’s a goddamn blaze in the dark
And you started it
You started it
So yeah, it’s a war
It’s the goddamn fight of my life
And you started it
You started it
Takže ano, je to oheň
Je to zatracený požár v temnotě
A ty jsi ho podnítil
Takže ano, je to válka
Je to zatracený boj mého života
A ty jsi ho začal
Ty jsi to začal
Zde ta žena přijímá to, že je to ta volba, kterou udělala (a vyrovnává se s tím – ano, je to drama, ale už je to ta situace, ve které jsme a co teď s tím?).
Ano, vymklo se to kontrole a vzplanul velký plamen a zároveň to v ní vyvolalo interní válku, se kterou se pere a snaží se s tím vyrovnat. A viní ho, že to začal.
Potom ale opět přichází refrén, ve kterém potvrzuje, že tuto válku chce bojovat a přijímá fakt, že se těm pocitům nemůže bránit.
To, jestli svého snoubence opustila, aby byla se svým milencem, se z této písničky vyvodit nedá, ale končí to otevřeně v jejím niterném dialogu a slovy „I am covered in you“.